Čeští vědci objevili nový minerál, jmenuje se "staročeskéit".
Odborník na minerály Ing. Richard Pažout z Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) v Praze nalezl na haldách historických dolů na Kaňku v kutnohorském rudním revíru úlomky křemenné žiloviny s neznámým minerálem. Po chemických analýzách mineralogů z pražského Národního muzea (NM) se zjistilo, že jde o nový minerální druh. Jak NM aktuálně informovalo, dostal poněkud zvláštní jméno "staročeskéit".
„Po chemické stránce jde o vzácný sulfid stříbra olova se zastoupením antimonu a bismutu. Právě zastoupení těchto dvou prvků v poměru zhruba 1:1 je to, co dělá
staročeskéit odlišným a zvláštním od dosud známých minerálních druhů, uvedl mineralog a ředitel Přírodovědeckého muzea NM RNDr. Ivo Macek.
Problémy se schválením názvu.
Po chemických analýzách byl minerál předložen k odbornému posouzení více než dvacetičlenné Mezinárodní komisi pro nové minerály, nomenklaturu a klasifikaci (IMA).
V únoru 2017 komise návrh schválila a přijala dané pojmenování. To odráží místo výskytu minerálu v historickém staročeském pásmu, ve kterém se od středověku až
do 20. století těžily významné rudy.
Při schvalování nového minerálu se však objevily i drobné překážky. Ačkoliv pravidla komise hovoří o respektování původních zeměpisných a osobních jmen,
ohledně názvu staročeskéit zaznělo nesouhlasné stanovisko od reprezentantů dvou, kterým vadily háčky a čárky. Nakonec se ale navrhovaný název uznal.
IMA ročně schválí z celého světa pouhých pár desítek nových minerálních druhů, proto je tento opravdu unikátní, upozorňuje Národní muzeum.
Minerál staročeskéit byl nalezen v podobě kovově lesklých zrn o velikosti jen do půl milimetru a pouhým okem je velmi těžko rozpoznatelný od jemu podobných minerálů. Proto teprve až nález většího množství vzorků umožnil podrobnější výzkum.
Určit a sledovat ho prakticky jde jen pomocí speciálních přístrojů – rudní (odrazový) mikroskop a elektronové mikrosondy , která umožňuje zjistit i jeho chemické složení v nepatrné ploše setiny milimetru.
Typový vzorek se nyní nachází ve sbírkách
mineralogicko-petrologického oddělení NM.