Letošního 7. dubna 2017 si připomeneme 58 let od události, která dokázala, že československá astronomie patří mezi špičku ve svém oboru. Ten večer prolétl nad naším územím mimořádně jasný bolid a jeho pozůstatky byly později nalezeny východně od
Příbrami.
Českým vědcům se podařilo vypočítat mimo jiné i původní dráhu ve sluneční soustavě a tak poprvé na světě bylo možné držet v ruce meteorit, u kterého byl zjištěn jeho původ.
Meteory můžeme pozorovat každou jasnou noc. Stačí jen najít vhodné stanoviště, obrnit se trpělivostí a po nějaké době se nám určitě podaří tento jev spatřit. Pravděpodobně uvidíme nějaký slabý meteor, protože těch je největší množství. Jasnějších meteorů je méně a zahlédnout takový, který by nás svým jasem ohromil, je poměrně vzácné.
Bolid,
zaznamenaný 7. dubna 1959
byl tak mimořádnou událostí, že většina lidí za celý svůj život nic podobného nespatří. Tento den večer, nedlouho po setmění, oblohu proťalo extrémně jasně zářící těleso. Hodiny v tu dobu ukazovaly 20:30:20 středoevropského času (SEČ) a bolid byl vidět následujících sedm sekund. Maximální jasnost byla určena na ?19 magnitudu, tj. asi 1 000x více, než má Měsíc v úplňku.
Nebeské divadlo samozřejmě spatřila celá řada lidí, ale úkaz zachytila i zařízení, která byla k tomuto pozorování speciálně určena a zaznamenala výrazně přesnější parametry. Jednalo se o
meteorické kamery .
Tyto kamery jsou světově unikátní systém pro fotografování meteorů, který vyvinuli odborníci Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Vnitřní uspořádání kamerového systému, který funguje zcela samočinně, bez zásahu lidské ruky. Ty od roku 1951 systematicky pozorovaly každou noc, pokud nebyla obloha přezářena svitem Měsíce. Jejich hlavním cílem bylo zjistit, jak je během průletu atmosférou ovlivňován let meteoroidu a také zkoumat hustotu vzduchu ve velkých výškách.
Sledování meteorů v té době probíhalo ze dvou stanovišť. Prvním byl přímo Ondřejov a na pozici druhého se postupně vystřídala Mezivrata (1951-1952), Vysoký Chlumec (1953-1955) a Prčice (1955-1977). Tento druh sledování navrhl a provozoval astronom Zdeněk Ceplecha. Na Ondřejově fungovala od roku 1955 baterie deseti statických kamer, která pokryla něco přes polovinu viditelné oblohy. Nad jejich objektivy rotovaly dvouramenné sektory rychlostí necelých 50 otáček za vteřinu a vždy na krátký okamžik zastínily zorné pole. U meteorů na snímcích pak bylo vidět přerušení jejich stopy, z čehož se dala následně vypočítat rychlost. V Prčicích bylo obdobné zařízení, které se lišilo jen tím, že neobsahovalo rotující sektor. Obě stanoviště byla od sebe vzdálena vzdušnou čarou 40,4 km. Na Ondřejově pak byl ještě jeden agregát, čítající nejprve dvanáct, později deset kamer, umístěný na paralaktickém stolu a pohybující se současně s oblohou. Díky němu bylo možné u meteorů spolehlivě určit čas jejich přeletu. Jako záznamové médium se používaly fotografické desky o rozměrech 9x12 cm.
Průlet mimořádného bolidu 7. dubna 1959 nasnímalo deset kamer, a tudíž byla k dispozici rovná desítka desek se záznamem průletu. Z toho tři byly pořízeny pod rotujícím sektorem a umožnily zjistit rychlost tělesa. Nejprve se však musel vyřešit nečekaný problém. Bolid zářil tak silně, že svým jasem zahltil fotografické desky a ty byly úplně černé. Ústavní fotograf z nich musel nejdříve udělat světlejší diapozitivní kopie a teprve ty bylo možné proměřit. Zpracování se ujal tým pracovníků ondřejovské observatoře pod vedením Zdeňka Ceplechy. Rozběhly se výpočty, jejichž cílem bylo určit oblast, do které mohl případně dopadnout zbytek tělesa. Z dnešního pohledu se to zdá až neuvěřitelné, ale prováděly se tehdy na mechanických kalkulačkách za pomoci tabulek trigonometrických funkcí. Na úkolu pracovaly dvě počtářky a dopracovat se k výsledku jim trvalo zhruba 100 hodin..