Drobný předmět s diamanty je mimozemského původu.

Vědci potvrdili záhadu artefaktu z Egypta: září 2023

Drobné kousky kamene Hypatia, nalezeného v Egyptě, na základě jejichž analýzy vědci usuzují, že kámen je pozůstatkem exploze supernovy.
Byl prosinec roku 1996. Geolog Dr. A. Barakat seděl na zemi a vyhrabával pouštní sklo. V tu chvíli ho zaujal lesklý šedý kámen. Vědec si nejdřív myslel, že se jedná o tektit, jenž se vytváří tavením hornin zasažených meteority. Jak se ale ukázalo, spletl se. V ruce držel něco mnohem vzácnějšího.

Geolog Dr. Barakat při bližším zkoumání zjistil, že oblázek je posetý mikroskopickými diamanty. To bylo divné. Tyto drahé kameny se tvoří v zemském plášti asi 140 km hluboko, kde jsou uhlíkové usazeniny intenzivně zahřívané a stlačované. Na povrch se obvykle dostávají díky sopečné činnosti. Jenže v západní části Egypta, kde leží Velké písečné moře, žádná sopka pravděpodobně nikdy nebyla.

Vědce proto napadla druhá možnost. Diamanty byly objevené i v meteoritech jako výsledek vysokorychlostních kolizí kamenných úlomků ve vesmíru. Znamenalo to, že šedý kamínek byl mimozemského původu?

Egyptská hypatia.

Během několika dalších let objevil se svým týmem další kousky, které také obsahovaly téměř neviditelné diamanty. Odborníky však zarazilo, že měly neobvyklé poměry izotopů dusíku. Naznačovalo to, že byly vytvořené předtím, než záhadný impaktor vstoupil do naší atmosféry.

Další laboratorní analýza potvrdila, že Hypatie neobsahují, na rozdíl od fragmentů komet, žádné silikáty. Tvoří je naopak exotické materiály, jako karbidy křemíku, sloučeniny fosfidu niklu s extrémně vysokým poměrem niklu a železa nebo zrnka kovového zinku.

„Tyto látky napověděly, že jádro mateřského kamene vzniklo shluknutím prachu v nejvzdálenější sluneční mlhovině,” říká Jan Kramers, který se svými kolegy Georgym Belyaninem a Hartmutem Winklerem z univerzity v Johannesburgu, v Jižní Africe egyptské Hypatie studoval. „Podle našeho názoru nepřiletěly z jiné sluneční soustavy. Naopak. Pocházejí z doby před více než 4,5 miliardami let a vznikly během procesu, kdy se naše Galaxie formovala z obrovského mezihvězdného mračna vodíku, dusíku, uhlíku, prachu a dalších molekul.”

Výbuch supernovy.
Jejich hypotéza o Hypatiině původu začíná hvězdou. Rudý obr se měl uvnitř gigantické mlhoviny zhroutit do bílého trpaslíka. Poté, co "sežral" své sesterské slunce, s nímž byl v binárním systému, explodoval jako supernova typu Ia.
Po ochlazení byly zbytky atomů zachycené v okolním oblaku prachu. Ten nakonec vytvořil mateřské tělo Hypatie. Během milionů let se částice, pravděpodobně v Oortově oblaku nebo v Kuiperově pásu, staly pevnou skálou. V určitém okamžiku se začala řítit k Zemi a dopadla do oblasti Velkého písečného moře v jihozápadním Egyptě – mapa.

„Pokud je naše hypotéza správná, tak v jistém slova smyslu držíme v ruce fragmenty supernovy typu Ia,” říká Kramers. „Kameny zároveň ukazují, že prach, z něhož vznikla naše Sluneční soustava nebyl homogenní, jak se doposud myslelo, ale skládal se z různých minioblaků, které se se svým okolím nikdy nesmíchaly.”

Skála také obsahuje velké množství velmi specifických uhlíkových sloučenin, které existovaly před vznikem naší sluneční soustavy.

Vědci předpokládají, že meteorit pochází z doby dávno předtím, než se zrodilo slunce. Navíc kámen pocházel z dálky.

Nevíte, kde je Kuiperův pás?

Je to "odpadková plechovka" sluneční soustavy ve vzdálenosti 55 AU (astronomických jednotek) od Slunce, kde "volně plavou" malá nebeská tělesa. Je to právě vesmírný odpad, který poskočil po vzniku sluneční soustavy. A skála byla daleko od ní.

Meteorit je opravdu unikátní. Dr. Aly A. Barakat pojmenoval svůj nález po Hypatii Alexandrijské, žijící na konci 4. století našeho letopočtu. Byla to starověká řecká vědkyně a astronomka. Dnes je Hypatia extra jedinečný meteorit.