Vzrostlé stromy se vyznačují širokou korunou, silným válcovitým kmenem, jemnou borkou, která u země přechází v silnou deskovitou kůru. Ta pomáhala v minulosti těm nejsilnějším stromům přežít lesní požáry, většinou způsobených bleskem. V minulosti lesní požár na zdejších lokalitách byl hlavním impulzem obnovy borových porostů.
Při něm shořela na zemi silná vrstva suchého jehličí a humusu (bránící klíčení borového semene) i slabé stromy. Po požáru na ploše zůstaly díky silné borce nejkvalitnější jedinci. Z jejich šišek otevřených teplem se na jaře vysypalo křídelkaté semeno.
To na minerální písčité půdě rychle vzklíčilo a na uvolněné ploše se tak obnovil geneticky obdobný, vysoce kvalitní porost borovice lesní, dobře přizpůsobené na zdejší klimatické a půdní podmínky.

Dnešní lesníci se snaží hospodařit přírodě blízkým způsobem
a kopírovat přírodní procesy při obnově lesních porostů. V tomto případě však nepoužívají ohně. Lesní požáry jsou zde trvalým nebezpečím, způsobené většinou neukázněnými návštěvníky lesa. Přesto ale kopírují přírodní procesy při obnově lesa.